Simazin

Látka: Simazin

Simazin
další názvy 6-chlor-N2,N4-diethyl-1,3,5-triazin-2,4-diamin; Aquazine; Caliber; Cekusan; Cekusima; Framed; Gesatop; Primatol S; Princep; Simadex; Simanex; Sim-Trol; Tanzine; Totazine a další
číslo CAS 122–34–9
chemický vzorec C7H12ClN5
prahová hodnota pro úniky
do ovzduší (kg/rok) -
do vody (kg/rok) 1
do půdy (kg/rok) 1
prahová hodnota pro přenosy
v odpadních vodách (kg/rok) 1
v odpadech (kg/rok) 5
rizikové složky životního prostředí půda, voda
věty R
R40 Možné nebezpečí nevratných účinků.
R50/53 Vysoce toxický pro vodní organismy, může vyvolat dlouhodobé nepříznivé účinky ve vodním prostředí.
věty S
S2 Uchovávejte mimo dosah dětí.
S36/37 Používejte vhodný ochranný oděv a ochranné rukavice.
S46 Při požití okamžitě vyhledejte lékařskou pomoc a ukažte tento obal nebo označení.
S60 Zabraňte uvolnění do životního prostředí. Viz speciální pokyny nebo bezpečnostní listy.
S61 Při požití nevyvolávejte zvracení: okamžitě vyhledejte lékařskou pomoc a ukažte tento obal nebo označení.

Základní charakteristika

Simazin je bílá krystalická látka s teplotou tání 226 ºC. Patří mezi triazinové herbicidy. Je málo rozpustný ve vodě (5 mg.l-1), dobře se rozpouští v organických rozpouštědlech. Struktura simazinu (viz Obr. 1.) je podobná atrazinu.

Obr. 1.Struktura simazinu

Obr. 1.Struktura simazinu

Použití

Simazin má herbicidní účinky, aplikoval se na ochranu plodin s dlouhými kořeny, např. artyčok, chřest, kukuřice, cukrová třtina, čaj, olivy, citrusy nebo boby. Používal se také v lesnictví a pro kontrolu řas v rybnících, bazénech, chladících věžích a rybích sádkách. Kombinoval se s dalšími pesticidy. Pro ochranu obilnin se kombinoval s AAtrexem (atrazin), zatímco přípravek paraquat se přidával při aplikaci na jablka a broskve, Surflan na vánoční stromky a Dual na okrasné rostliny.
V prostředí České republiky se v zemědělství používal zejména k ošetření brambor, vojtěšky, sadů, vinic, chmelnic, angreštu, malin, ostružin, jahodníku a okrasných rostlin. Platnost registrace přípravku skončila a je povoleno ho používat do vypotřebování zásob. Byl distribuován pod obchodním označením Simazin 50WP.

Zdroje úniků

V České republice se simazin nevyrábí a jeho spotřeba je nízká. Použití je povoleno jen do vyčerpání zásob. Dostává se do prostředí při aplikaci jako herbicidu. Zdrojem úniků může být i veškerá manipulace s herbicidními přípravky s jeho obsahem. Splachem z ošetřených či kontaminovaných prostor se může dostávat do vod. Rizikové mohou být bývalé nebo současné sklady agrochemikálií či manipulační prostory a skládky odpadů, které mohou být simzinem kontaminované.

Dopady na životní prostředí

Simazin je středně perzistentní, v půdě zůstává 28 – 149 dní. Zbytková herbicidní aktivita může v půdě zůstat ještě i rok po aplikaci. Na částice půdy se váže středně až slabě, schopnost adsorpce se však zvyšuje s přítomností jílových částic a organického uhlíku. Mobilita se zvyšuje se snižujícím se pH. Přestože je slabě vázán, jeho mobilita je limitována nízkou rozpustností a tím se snižuje potenciál pro vyluhování do podzemních vod. Proto zůstává převážně ve svrchních 5 cm půdy. Může být vnesen do vody, pokud voda strhne půdní částice, na které je navázán. Při vyšším pH je nejdůležitějším rozkladným procesem mikrobiální degradace, za nižšího pH dochází k hydrolýze. Může se rozkládat za přispění UV záření, ale efekt této reakce je za normálních podmínek malý. Rovněž ztráta simazinu odpařováním je nevýznamná. V ovzduší se může rozkládat reakcí s fotochemicky vzniklými hydroxylovými radikály. Velmi málo se akumuluje v tělech vodních organismů. Je prakticky netoxický pro ptáky. Toxicita ve vodních ekosystémech není příliš prozkoumána, vzhledem k podobnosti struktury se však předpokládá analogická toxicita, jako u atrazinu (středně toxický potenciál pro vodní prostředí). Obecně platí, že vodní rostliny jsou více ohrožené než živočichové. Savci nejsou simazinem příliš ohroženi (myši a krysy orálně: LC50 > 5000 mg.kg-1). Existují však druhy na simazin citlivé, z hospodářských zvířat jsou to např. ovce a dobytek.

Dopady na zdraví člověka, rizika

Účinky simazinu na lidské zdraví nejsou příliš prozkoumány. Nejsou ani známy žádné případy otravy lidí požitím simazinu. Profesní expozice mohou vyvolávat vyrážky a dermatitidy. Triazinové herbicidy obecně narušují procesy přeměny energie v těle. Příznaky u lidí zahrnují třes, křeče, obtíže při chůzi, paralýzu, cyanózu, zpomalené dýchání, abnormální kontrakce zornice, bolesti střev a poruchy funkce nadledvinek. Chronická expozice simazinu může u zvířat vyvolávat třes, poškození varlat, jater, ledvin, štítné žlázy a poruchy tvorby spermií. Pravděpodobně není teratogenní. S ohledem na nedostatek informací není možné rozhodnout, zda je nebo není karcinogenní.

Celkové zhodnocení nebezpečnosti z hlediska životního prostředí

Simazin je málo toxický pro většinu organismů a nepatří ani mezi perzistentní látky. Někteří živočichové jsou však na simazin citliví.

Důvody zařazení do registru

  • Nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 166/2006 ze dne 18.ledna 2006, kterým se zřizuje evropský registr úniků a přenosů znečišťujících látek a kterým se mění směrnice Rady 91/689/EHS a 96/61/ES, příloha II

Důvody zařazení látky do IRZ

Způsoby zjišťování a měření

Úniky simazinu lze identifikovat podle složení používaných herbicidních přípravků, které je uvedeno např. v bezpečnostních listech. Vzhledem k tomu, že se jeho používání omezilo jen na vyčerpání zásob, bude se jednat hlavně o úniky z případných kontaminovaných lokalit nebo skládek odpadů. V tomto případě je nutné provést analytické stanovení.
Simazin může být analyticky stanoven například plynovou chromatografií s elektrolytickým vodivostním detektorem nebo dusík – fosforovým detektorem. Jako extrakční činidlo může sloužit chloroform, případně dichlormethan.
Ohlašovací práh pro úniky a přenosy do vody je dosažen například při vypouštění 20 000 m3 odpadní vody o koncentraci simazinu 50 µg.l-1.

Informační zdroje